První na řadu přišla pletená srdíčka. Je to fajn nápad, jak upotřebit zbytky vln a jelikož je moje maminka pletařka, tak těch zbytků jsem u ní našla opravdu hodně. Jehlice, výplň a jde se na to. Návod není vůbec složitý, i když já si musím do notýsku vždy vypsat všechny řady a pak si je postupně odškrtávám, protože do mne neustále někdo klavíruje a to jsem pak ztracená.Navíc jsem opravdu přišla k závěru, že s holkama se plést nedá.Klubko vlny cestuje po baráku společně s naší Aničkou, která se do něj poctivě zamotá a pak kvílí: mamí popóóp. Ovčí babičkou se tedy stávám až večer, kdy holky spí a mám na to klid. Jenže tady je další kámen úrazu - chlap! Neustále mám na talíři, že jakmile se dotknu jehlic, tak přepnu do programu NERUŠIT a v momentě, kdy jehlice odložím tak usnu. :) V tomto případě mám v záloze argument: Buď rád, že si ty šmodrchy dělám sama. Taky si je můžu koupit.
