Je to zcela jednoduché. Dnes jsem slyšela mou oblíbenou písničku. Je staršího data, ale vždy mne dostane. Je taková snivá, člověka donutí chvíli se zastavit, zasnít se. Vždy jako bych přepla na jinou vlnu. V ten okamžik se ve své hlavě procházím podvečerní zahradou, obhlížím stromy, rukou zčeřím klidnou hladinu bazénu, sednu do křesílka pod stromem a nechám se unášet.
Snad každý má v hlavě svou zahradu ticha. Místo, kde se nechá unášet svými sny a představami. Místo, kde ho neruší mobil. Místo, kde je jen sám sebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat