Miluji je. Už od dětství mne přitahovaly pro svou vyjímečnost. Stále si pamatuji, jak jsem společně s tatínkem chodila po parku a vyhlížela na chodníku alespoň jeden kulaťoučký kaštánek. Jaká to byla radost, když jsme na nějaký narazili. Celou cestu domů jsem jej držela v ruce a hladila - to mi zůstalo do dnes.
Stále zbožňuji ten nádherný pocit, když hladím ten krásný, lesklý kaštánek. Kochám se z jeho přirozeného lesku a nádherného odstínu hnědé barvy.
Teď se vše po letech opakuje. S Terezkou chodíme po naší oblíbené trase a sbíráme. Aniččin kočárek slouží jako "kaštánkové vozítko". Terezka sbírá a já jsem ten šofér, co veze náklad. Snažím se jí krotit, aby něco nechala jiným dětem, ale samotné mi to nedá a stále koukám pod nohy a sama kaštan seberu.
Sice už máme doma plný košík kaštanů, ale za tu radost, kterou ta naše princezna má, to přeci stojí.
Katko, ten kastankovy venec je krasny. Taky patram po kastanech, taky z nich rada tvorim a ty jedle i moc rada jim. Preji krasny tvorivy podzim. Katerina
OdpovědětVymazatKáťo, moc děkuji. Kaštanů je letos opravdu hodně. Ještě, že mám tak ochotného sběrače. Přeji krásné říjnové dny.
OdpovědětVymazat